Jak ztratit v bytě jezevčíka

Naše Sabinka je na stará kolena strašně hodný pejsek, který kromě loudění dobrůtek funguje zcela bez problémů a není třeba ho doma nějak krotit nebo omezovat.  Většinu dne odpočívá na některém ze svých stanovišť - na sedačce, případně nejbližším křesle, v pelechu nebo boudičce, občas vartuje na židli v předsíni nebo na okapávači na boty, což potvrzuje její jogínské vlohy protože je to plast plný hrotů.

Včera večer jsme si pochvalovali, jak je hodná, že o ní ani nevíme, až jsme zjistili, že o ní opravdu nevíme. Nebyla na žádném z uvedených míst, ani omylem zavřená na balkóně, na WC nebo v koupelně. A hlavně nereagovala ani na příslib šunčičky a chrastění sklenice s piškotky. Prostě nic ! Vzhledem k jejímu věku už jsem myslela na nejhorší, že si někam zalezla spočinout navždy. Schovka z mládí v šuplíku pod  postelí taky nic, i když by se tam už těžko vešla, ale když si jezevčík něco umane, jde si tvrdě za svým...

Nakonec jsme si uvědomili, že u nás byla před dvěma hodinami babička s opranými třešněmi na kompot a já jsem si pak šla do komory o půl patra níž pro zavařovací hrnec. Takže jsme vykoukli na chodbu a před sousedovic dveřmi na rohožce se klepala naše malá emigrantka. Tajně proklouzla ven, ale zpátky to nestihla. Jako naschvál nikdo ze sousedů na patře v podvečer nešel domů.  Po schodech Saba sama nechodí, protože od štěnecích let chráníme její páteř, zejména lahůdkové to bylo, když nám v domě modernizovali výtah a my ji nosili 3x denně venčit z nejvyššího patra ven a zpět.

Oddechli jsme si, ale trest nás neminul. Saba prostě odmítá vyjít z bytu, aby zas někde neuvízla. Takže ji nosíme i ze dveří, než na ten hrůzný zážitek nezapomene.

Vaše B50